Zajímavosti z obecní kroniky

O obživě na Proseči (z kroniky obce Rašovka) 
Od roku 1890 do roku 1910 Horáci, tak byli pojmenování občané bydlící kol Šámalovi hospody živili se obchodem s máslem. Obchod vypadal asi takto: rolníci z Rašovky, kteří měli volské potahy přivezli zmíněným obchodníkům z Liberce až několik metráku umělého tuku “margarinu”, který se doma míchal s máslem selským (procenta margarinu 90% a dobré máslo slabých 10%), což se prodávalo za dobré máslo v Liberci a v Žitavě. Snad nikdy nevypilo se tolik kořálky, co v době této. Též se v nůši přenášel písek z písečného lomu Borovičky v Proseči pod Ještědem na mytí nádobí a podlahy. Ale byl to tehdáž slušný výdělek. Měřil se na půllitry, cena až 10 krejcarů rakouských.

Text z Kroniky obce Rašovka. Za poskytnutí děkujeme Jaroslavu Pfeiferovi z Proseče.

Rok 1938 (z kroniky obce Rašovka)

Doba kdy bota německého vojáka vkročila na půdu naši vlasti a naši obce. V měsíci říjnu za mlhavého a deštivého počasí se objevily první hlídky německé armády. A dali rozkaz naším finančním hlídkám by okamžitě ustoupili do sousední obce Proseč pod Ještědem. Což na rozkaz styčného důstojníka okresního národního úřadu z Turnova provedeno bylo. Na to se objevily němečtí četníci ve větším počtu a dali rozkaz členům obecního zastupitelstva by vydali všechny obecní akta a obecní pokladnu. V této věci se střetli s členem obecního zastupitelstva Hynkem Kotkem (rolník čp. 13), který se rozhodně postavil a řekl jim do očí - že nic nevydá, a že v naši obci nemají co dělat. Byl umluven v dobrém, a dal si po delší ostřejší řeči říci tak, že k žádnému konfidentu nedošlo. Tímto zásahem byla obec Rašovka včleněna do obecní samosprávy v Dlouhém Mostě. Pevně jsme věřili celá obec, že je to jen na velmi krátkou a přechodnou dobu. Vlajka s hákovým křížem byla vztyčená na konci obce na novostavbě hostince Václava Bobka (čp. 27) italského legionáře, který byl později 3 roky vězněn se svým švagrem Karlem Roubínkem ze Šimonovic. Bobek se vrátil, ale Roubínek byl umučen ve věznici na Moravě. Příští dny vzali němečtí vojáci vlajku a jeli k Proseči pod Ještědem, kde však nepochodili. Marie Stejskalová (čp. 119) a Emilie Šrýtrová je vyhnaly zpět na Rašovku. Tak jejich rázným zákrokem okupace Proseče pod Ještědem se odtáhla na dobu pozdější, ovšem marně. Mnoho rodin se z obce odstěhovalo a nechalo rodinné domky opuštěné…

Text z Kroniky obce Rašovka. Za poskytnutí děkujeme Jaroslavu Pfeiferovi z Proseče.

O železnici na Proseči
Již v létech 1876 měřili zde železnici od Hodkovic k Mimoni přes dolní část Proseče. Tehdáž se věřilo, že když se měří, bude se jistě stavět. Proto nebožtík Maliků Honza, domkář drobátko obmezený, když mu měřili pod okny, honem chytal slepice, aby prý mu je nezajeli. A sousedka, které měřili rovně přes komín, omdlévala. Měla to býti ovšem dráha státní, vedená pod Ještědí z ohledů strategických, t. j. k zásobování vojska proti Prušákům, an naše pohoří jest jako stvořeno k obraně. Od té doby měřili tudy ještě jednou, a dvakrát pod samou obec. Ku stavbě však nedošlo pro passivní resistenci továrny Šmitt (Schmitt) v Českém Dubě, an táž se bála příští konkurence, která by tu jistě nastala, až by se zde vystavělo více továren, při dráze, hojnosti vody i dělnictva. Zakladatel továrny Šmitt však dříve se nebál konkurence a sám učinil základ pro nejlepší projekt dráhy obnosem 40.000 zlatých, kterýžto obnos však jeho nástupci využili na projekty vedlejší, jimiž vlastní, hlavní projekt byl zmařen. Proto na stavbu dráhy čekáme marně.

O silnicích na Proseči

Proseč naše rozkládá se podél zemské stezky Trhovky, která tudy vede přes Ovčín a Hora, směrem od Prahy k Fridlantu přes Český Dub a Liberec, která ode dávných dob jest vždy hojně používaná. Mimo to vede druhá zemská stezka Křížovka pod samu obec, směrem od Turnova, snad až od Náchoda přes Horku, kdež bývala prý strážnice, cestu onu hlídajíc. Zkrácená, pěší stezka však vede souběžně Dolní částí obce, ku Světlé a Křižanům.

Obě tyto stezky byly a jsou však málo sjízdné a schůdné, proto se pomýšlelo ode dávna na spojení silniční. Již v letech šedesátých minulého století měla se stavěti silnice od Českého Dubu k Liberci. Zástupci obce však odmítli prý dobrodiní ono ze strachu, že by prý tamtudy přišel k nám „Prajz“! (Pruské vojsko) Tento ale trefil sem stejně v r. 1866 i bez silnice, ač tehdáž ještě nelítaly éroplány ani Zeppelíny.

Roku 1875 byla zde veliká povodeň, a potok strhal cestu, kteráž pak musila býti velikým nákladem (800 zlatých) znovuzřízená. Urovnány tarasy, náspy vedle potoka a t. d. Od roku 1890 naléháno žádostmi u Okresního výboru v Českém Dubě o výstavbu silnice k Proseči. Táž pak postavena nejdřív do Domáslovic ku kapličce r. 1894, pak r. 1896-7 dostavěna až do Dolní Proseče k hostinci U Jáchymů. Ku další stavbě, skrze obec nemohlo dojíti pro finanční obtíže okresu. Zastupitelstvo okresu však na opětovné žádostě obecnímu představenstvu sdělilo, že chtějí-li silnici míti, musí ji stavěti sama obec, se 40% okresní podporou. To však se uskutečnilo teprv r. 1907, kdy okresním náměstkem starosty stal se náš rodák, Josef Bína (od Jeničků), nyní statkář v Havlovicích, který pobídnul obecní výbor ku stavbě, aby se toho nebáli, že vymůže podporu 50% a k tomu že může obec dostati zemskou subvenci. Bylo ale těžko věc v obecním výboru prosaditi: bylo tehdáž voleno ve sborech: I. rolníci 4 výboři, II. sbor chalupníci 4 výboři a III. sbor domkáři a maloživnostníci. Rolníci a chalupníci nechtěli o stavbě ani slyšeti, že by byly velké přirážky obecní. Na štěstí bylo ve sboru třetím uvědomělých domkářů, ku kterým se pak připojil i hostinský Hušek z I. sboru a starosta Florián Šrýtr, takže ve schůzi obecní odhlasováním přijata stavba jednoho kilometru silnice na zkoušku (co bude stát!). Vzato při tom i v úvahu, že z nápojové dávky má obec ušetřeno 2000 Korun, a kdyby se silnice nestavěla, přijde obec o právo dávku nápojovou vybírati.

V příští schůzi výborové byl znovu rámus: mluvčí I. a II. sboru. „Burda“ zle vyčinil „dolánčatům“, že si chtějí vystavěti silnici skrz jenom baráky, a oni sedláci, že by neměli nic. Ač bylo usnesení o stavbě 1 km od hostince protokolováno, přece povolili domkáři „sedlákům“ stavbu 1 km silnice od obce Rašovky k Horní Proseči, ku kapli. Pak zase - v další schůzi – ujednáno, že má se tedy stavěti od zdola, ale 2 km, totiž až na Hoření Proseč. V tom se ovšem „baráčníci“ rádi shodli a bylo konečně usneseno, že se stavěti bude a usnesení opsáno a odesláno Okres. výboru v Českém Dubě. Tam náhodou náměstek Jos. Bína nepřišel a tajemník J.U.C. Jan Satrapa cynycky odpověděl, že tedy od našeho obecního úřadu čekají předložení plánů a rozpočtů. To ovšem zase horlivci pro silnici ochladilo, ale když jím zas jejich rodák, náměstek Bína poradil, že plány i rozpočty budou též 50% subvencovány, aby jen se nebáli, dopsáno architektu  Bohumílu Homoláčovi v Praze, který inseroval v tehdáž vydávaném „Národním Obzoru“ od Kočího v Praze – zač by vyměřil a vypracoval plány a rozpočty na 2 km silnice zde, v horách. Ujednáno, že 1 km délky za 700 Korun. Výbor na tu cenu přistoupil a silnice vyměřená. Ovšem špatně, neb měřeno stále vedle potoka až ke škole, pak s úhybkou na „Davidovu mez“, po té mezi pak k rybníku nade mlýn, a zas úhybkou k hostinci Kyksovu, kol č. 9, k č. 4 a pod chaloupku k „Burdovým“. Plány vypracovány dosti dobře a uspokojily obecní výbor i pány na „Okrese“. Občany v Rašovce to také pohnulo, a když pak hostinský Číhák „naladil“ k tomu pana tajemníka Satrapu, odměřila se i silnice k Rašovce a přes Rašovku.

Když pak přišel z okres. výboru vyslaný zemský inženýr vrchní p. Roubík na přehlídku vyměřené trati, kroutil hlavou, a musil od Erbrtových celý projekt přeložiti a serpentýnami zmírniti stoupání (nám to už bylo jedno, jen když se bude stavěti). Jen když chtěl jí vybočit ze vsi do Kamenného, prosili jsme ho pro všecko na světě, aby ji jenom vedl obcí. Proto ty serpentýny a násypy. Stavbu dostal stavitel Klouček za Splav u Semil s mistrem Fr. Krikou, který zde i s dvěma ženatými syny Janem a Františkem se usadil a silnici postavili až za Rašovku. Jen v té serpentýně pod Ovčínem pochybil: domníval se, že příjde na písek, proto zajel serpentýnou o 10 metrů dále do Boroviček, ale na písek nepřišel a přebytečným materiálem pak přecpal násep za č. 119 a musel býti odvážen až k Hřebenu!

Za Rašovkou pod „Šenkýřovým hájkem“ končila silnice a vzdor všem žádostem a intervencím nemohla dosíci spojení se silnicí Šimonovickou, takže z té strany nebyl na Rašovku přístup s těžším nákladem, jen za pomocí dobré přípřeže.

Až v r. 1923 projednáno spojení a téhož roku započato se stavbou. R. 1924 spojení s libereckým okresem uskutečněno. Zatím r. 1920 vyměřená nouzová stavba silnice z Domáslovic přes Vlčetín a Bohdánkov, pak 2. rok okresem libereckým dokončená. Tím nabyla naše obec dosti pohodlného a blízkého spojení s dráhou železnou (dříve se jezdilo k Dubu Č. a Petrašovice).

Požár v Javorníku

Dne 8. října 1889 v půl 7. hodině večer pozorovaná požární zář ve vůkolí a shledáno, že hoří v Javorníku. Hned dáno znamení na poplach a v pár minutách byl sbor pohotově k odchodu k požáru. V půl hodině byl již sbor i se stříkačkou na místě požáru a ihned bylo mužstvo v plném proudu práce. Co zatím někteří vylezli na střechy nejbližších stavení, aby zachránili rozšíření se požáru, tu ostatní odstrojovali stříkačku, natahovali hadice a ve čtvrt hodině vznášeli se proudy vody z trubice hadicové nad plameny ohně. Diváků bylo veliké množství, ale nikdo nepřiložil pomocné ruky k dílu, čímž velikou vinu nesla netečnost pana starosty obce Javornické, on lid nenabádal ku spoluúčinkování. Hasiči, celkem 18, byli již umdleni a přece nikdo nechtěl vypomoci, aspoň u pumpování stříkačky, čemuž pak přispěl radní obce p. Šrýtr. Shořela pouze střecha stavení, ostatní bylo vše zachráněno. Spáleniště náleží paní Marii Rozkovcové č.d. 23 v Javorníku. V 10. hodině večer bylo úplně po ohni a sboru nedostalo se ni žádného poděkování za obět svou. S politováním musím zaznamenati, že pan starosta obce mezi ohněm hověl si v hostinci a o požár pranic se nestaral.

Pozn. k založení požárního sboru v obci Javorník došlo v roce 1895.